Osud
Ivo Pešák o svém životě:

Narozen 7.září 1944 v Jaroměři, okres Náchod. Tam jsem absolvoval osmiletou střední školu. Ihned na to jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsem navštěvoval jedenáctiletou střední školu s maturitou. V té době byly počátky malování spojené s láskou k francouzštině. Vzhledem k jazyku a vztahu k Francii jsem se podrobně seznámil s tvorbou impresionistů. První pokusy o malování, kde jsem chtěl dokázat, že jsem lepší. Zároveň se mě zmocnila touha po hudbě, hrál jsem v různých dixielandových kapelách, až jsem nakonec skončil na konzervatoři. Zde převládla nade vším vážná hudba, byl jsem rozhodnutý se jí věnovat celý život.
Během studia jsme jako studenti samozřejmě trávili spoustu volného času v restauracích - já jsem si vybral restauraci u "Křížovníků", ve které jsme se zároveň scházeli i studenti z výtvarných škol. Při těchto návštěvách jsem se s nimi samozřejmě sblížil a až po čase jsem se dozvěděl, že jsem se skoro stal součástí tzv. "Křížovnické školy", jejímiž představiteli byli osobnosti jako Nepraš, Plíšková, Hanel atd. Takže studium na konzervatoři v Praze mne zároveň znovu přivedlo k malířství. V roce 1972 jsem absolvoval konzervatoř a nastoupil do SSO (Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech), kde jsem hrál na klarinet. Po čase (tři roky) jsem zjistil, a nejen já, že pro vážnou hudbu mám příliš nevážný obličej. Jeden rok jsem učil na hudební škole a bylo to ještě horší. Naštěstí jsem v té době potkal Ivana Mládka, se kterým jsem s malými přestávkami dodnes.
A protože už jsem se tzv. uklidnil, vzpomněl jsem si znovu na své pokusy v malování a začal jsem se tomu vážně věnovat. Tentokráte ne jako úplný samouk, ale s pomocí konzultací s absolventy AVU, Antonín Sládek, Jiří Mika, kterým působím radost věčným ukazováním svých prací, a žádáním o jejich zhodnocení. A jako správný žáček jsem začal od píky - tedy od tužky. A myslím to s malováním opravdu vážně, i když na to mé obrazy a já nevypadáme.